Stokrát činí, stokrát denně lomí
Lichý semnou Milek příměří;
Nastojte, kdo lidem uvěří,
Bohové budou bez svědomí!
Vítěz divý prosbou opitomí,
Lovec krotne padlou nad zvěří
Vládce blesků sám kde udeří,
Tam hned deštěm škodnou střelu chromí.
Mne již roky jarmo hněte manské,
Ohněm hořím, jako poledním
Nemrou sluncem pouště afrykánské;
Však mých slyšet, vrah můj, bolů nechce,
Ba čím více každým posledním
Šípem blednou, tím se více chechce.