Slávie! o Slávie! ty jméno
Sladkých zvuků hořkých památek;
Stokrát rozervané na zmatek,
Aby vždycky více bylo ctěno;
Od Uralů Tatrám na temeno,
V pouštěch kde má vedro počátek,
Až kde slunka mizí dostatek –
Království jest tvoje rozloženo:
Mnohos nesla, a však křivdy činů
Nepřátelských všecky přežila,
Ba i špatný nevděk vlastních synů;
Tak, když jiní snadno v půdě měké,
Ty si trůny sobě tvrdila
Na století rumích dlouhověké.