Skip to content
1793–1852

71. Na tě myslím, když tmy šeré hynou,

Jan Kollár

Na tě myslím, když tmy šeré hynou, Hory zlatnou jitrem řeřavým, Když se bledá okem laskavým Luna tichou směje za březynou.

Tu jen slyším, kde se jiná s jinou Vlna smlouvá šeptem žvatlavým, Kde se větry, dechem voňavým, Z luk skrz stromy k zpěvům háje linou.

Tebe vidím, když svůj sylnic prachem Příchod jeví poutník vzdálený, Kde mhla stráně v běhu kryje plachém; S tebou žiji, tvůj jsem ještě celý,

Ač nás rok již darmo prošený, Ač nás závist mnoha krajin dělí.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.