Z jara nech tě světí, líbý chládku,
Večer s větve píseň slavíka,
V létě ať se tebe netýká
Perůn hněvný veda s živly hádku;
Každou jeseň nech i ze zůstatku
Roucha tvého zlato vyniká,
V zimě chraň tě zhouba všeliká
Strome svatý, lásce na památku:
Ží jen dávný děde, blízkou koje
Oudů i let břímě studničkou,
Aniž ostré pocit vraha zbroje;
Nebs ty svědek, když mi ona troje
Slova první všepla hubičkou:
Věčně! věčně! věčně, srdce moje!