Věku chudý, léta nebe sytá,
Háje neourodné na bohy!
Kam se vrhne mladoch oubohý,
Rady pilen, když ním osud zmítá?
Bardů sever, Slovan Svantovíta,
Řek měl i Řím stolec třínohý;
V naše háje vešly mátohy,
Naší lásce baba losy čítá:
Jenž se předtím mezi lidmi hnuli
Kráse přivtělení bohové,
Nám se kdesi v modru rozplynuli;
Než či slušno, pověz zištné plémě,
Lzeli, rcete moudří časové,
Nebe vyhnať z jeho vlastní země?