Znám sic mnohou ušlechtilou hlavu,
Jakých v cizině snad nemnoho;
Chlouby pronárodu onoho,
Jenž má slávu jména, řeči, mravů;
Než kdo jest jim přednost dáti v stavu?
Aniž haňme chválou někoho!
Ačť bych já znal přece jednoho
Jenž jes, ale srdce všechněch Slávů:
Ty všech vděkyň spolu pěstoun, chovan,
Buď ti dána, tichý Genie,
Čest ta kterés jiným nabyl: Slovan;
Byť i vyschlo lože Vltavino,
Tvoje, dokud stane Slávie,
Jméno I * * vděčně bude jmíno.