O bych mohl tajmo na se vzýti
Jelena rychlého podobu;
Šel bych cválem onu ozdobu
Luk a hájů, řek a břehů zříti.
Pod zemí bych až k ní žádal jíti,
Plulbych mořem v ryby způsobu,
Až bych tam stál, změně osobu,
Kde svým chodí květům vodu čříti.
Kýž se v orla, jenž se pod nebesa
Šíře, dále vznáší, obrátím,
Tambych letěl přes houšť, vrchy, plesa,
Ale nelzeť ještě osud hnouti,
Blaze, žeť tam konám prozatím
V nocy ve snách, ve dne v duchu pouti.