Skryl se Říp a Libušina dvora
Zlaté sídlo téměř spatřeno,
Ano náhle slunce zatměno,
Srdce strach a nohy jala vzdora:
Kde jsem? kam jdu? A co za potvora
Tam své kostmi věnčí temeno?
Čí krev, hroby? – A v tom zakleno
Hromem z Krkonošů: „Bílá hora!“
Zpátkem noho, s hory nade každou
Černost tmavých nocí černější,
Medea to česká s dítek vraždou!
Milek slzy s oka mého zetře,
K Vltavě pak cestou přímější,
Neseme se v libědchnoucím větře.