Posléze nás v koutě pekla čekal
Cerber ještě s hlavou člověčí,
Měl být Chorvat podle nářečí,
Ačkoli už hlasem cuzým štěkal;
Vůkol sebe zubem vepře sekal,
A však sardce měl jen zaječí,
I nám k němu jdoucím zlořečí,
Že sám Pluto břechů těch se lekal:
Štípaly pak z jedné mouchy, švábi,
Bzdochy, seršně toho psohlavce,
Z druhé strany štíři, červi, žáby;
Bůh tě naprav, bídný Dugoniči!
Řeknu, a pak volám na správce,
By už zamknul peklo svými klíči.