Jako plavec radostivě tleská
K břehům vůni odtad nesoucím,
Kde se Východ rouchem kvetoucím
Bájek šatí, co choť kmentem hezká;
Tak mým sladce rozkoš mnohobleská
Srdcem proletěla třesoucím,
Když sem hlas tvůj, uchem žádoucím
Slyšel opět milá řeči česká:
Třikrát šťastných, jenž tě mají, vnuků,
Dědictví všech jiných dávnější,
Plné síly, krás a libozvuků!
O že jedno přece smutně hrozí:
Ano v této zemi krásnější
Jazyk mají, nežli srdce, mnozí.