Jedno se však předce divné zdálo
Zraku očí mojích zřetelných,
To, že v těchto mukách pekelných
Žeň sem Slavských našla dosti málo;
Ne jak sardce mé by stranu bralo
Pleti mé jen z hnutí citelných,
Nebo lhání v duších beztělných
Není možno, by se nalezalo:
Jen pět padlo bělohlav mi v oči:
Pervá z Prahy, metla Křesťanů
Drahomíra, co sem přišla v koči;
Špinka bydlo, ruky houžva víže
Na zádech, té matky pohanů,
Jazykem pak skerze sklo med líže.