Ona lípa, kde jsme mnohé ráno,
Mnohý večer krásný probděli,
Ona lávka pod ní v jeteli,
Tam jsou ještě, těmť ji zříti přáno;
Jak tam nemá bohům býti lkáno,
Kde se proti sobě opřeli,
A co jeden srdcy udělí
Vzdorou jiných stromům bývá dáno.
A však blaze, kdo se volně vyhne
Tam, kde nebe válčí se zemí,
Kdož ho, padna v tísni obou, zdvihne?
Ticho tedy ztrátu lkavé zpěvy,
Snáze truchlý nářek oněmí,
Krotkost mírní samých bohů hněvy.