A ten tu co, Miloto! jest za dům,
Jakových v něm lidí osádky,
Staven velikými nakládky
Rovně panským palácům a hradům;
Předce však si proti jeho smradům
Nos já krýti musím ve šátky? –
„S odpuštěním! to jsou Beňátky
Z Prahy, těmto v kořist dané čadům:
Čertoslavky pak co bez svobody
V nich jsou, byly děvky paphické,
A teď šijí pro peklo tu mody;“
Nechci slyšet dále, věc to stydká,
Dím, a na štěstí i básnické
Míry mé se tuto končí nitka.