Zde též věže, jako obelisky,
Byly z lidí živých staveny,
Čněly nad oblaky temeny,
Nižší verstvy nesly vyšších tisky;
Velikými potom sochořisky
Bývají zas dolů říceny,
V kterémž pádu semtam rozchvěny
Jejich hlavy, nohy, ruky, pysky;
Záleží pak vysoký ten trupel
Z pouhých poněmčilých Krainců,
Na něž vlastní krajan takto upěl:
Že prej téměř za odpuštění je
Musí prositi, kdo z našinců
U nich lásku k slavské řeči čije.