Skip to content
1793–1852

592. V této poušti samá jako vdova

Jan Kollár

V této poušti samá jako vdova Bez manžela, dětí, souseda, Stojí svadlá už a škaredá Vedle cesty olše Durinkova;

Dva jsou strážci její, totiž sova Na stromě se sem tam ohledá, Pode stromem uzří medvěda Ležeti zas bázeň poutníkova:

Hneli hlavou vrah ten, tať jej kluje, Hneli nohou, tento ukousne, Tak že trojí bídu okušuje; Ale vyznám, že sem nešla k němu,

Nebo zblízka patřit na hnusné Divadlo to nelze oku mému.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.