Druhou vidím tu též řeckorouchou
Muže podobu, hned ve cválu
Běží, hned zas kráčí pomalu,
Nesa vlastní hlavu pod pazuchou;
Hlavu velkou, divou, tygrouchou,
Asnad z křemene, ne z košťálu,
Nebo když ji házel o skálu,
Ohlas celou zněl tou pouští hluchou:
Basilius císař jeho jméno,
Slavobulgarů ním zajatých
Patnáct tisíc hrozně oslepeno;
Každému pak stu dán jednooký
Vůdce, jenž jim v cestách skalnatých
Z Carigradu řídil domů kroky.