O, by aspoň spíše zapomnělo
Srdce na vše její okrasy,
Na blesk očí, na rtů ohlasy –
Snadby ještě jednou ozdravělo.
Jináčby teď pozor na se mělo,
Aniž vedlo s bohem zápasy;
Radějiby Tater užasy
A poušť hrůzy, nežli lásku pělo.
Ach to ale nelze srdcy mému,
A však blud jest po ní bažiti,
Bez naděje láti losu svému:
Zapomenout? ne, to možné není,
Raději chcy věčně toužiti,
Volím nemoc, nežli ozdravění.