Z temena zas toho Čimborasa
Sud se hurtem dolů šutruje,
V němžto zabedněnec bubnuje
Tělem, usty bruče jako basa;
Když až dolů přišel, ruka Ďasa
Zas jej zpátkem vzhůru valkuje,
A že dychtivost mou vzbuzuje,
Doptávám se blíže na chuďasa:
Všestranně když ode mne byl zkoumán,
Vyšlo, že to onen domnělý
Notář Belův, Anonym a Kuman;
Maďarům se chtěje radochlubným
Lísat trubiroh ten zatmělý,
Hanobil náš národ pérem zhoubným.