Neste jí tam tyto cyty vřelé
Tichomluvné noční soumraky;
Rcete šeptem lkavým, kteraký
Vedou boj v nich péče, tužby, žele.
Nes jí luno neste hvězdy stkvělé
Plamen zde jak v blízku jednaký,
Rcete mlčelivé oblaky,
Že jsem a vždy budu jejím cele.
Rcete řeky, echo, skály nahé,
Jak nic nezná mluvit jiného
Jazyk můj, než jméno její drahé.
I vy posli letu vonného
Vdechnětež jí, jako ve dne v nocy
Jen ji myslí vše mé duše mocy.