Náhoda mně bázlivému krátkou
Často cestu k cíli dělala,
I dnes vítězství mi dopřála
Nade touto svéhlavkyní sladkou;
Sála totiž sobě pod zahrádkou
Vzívanky mé lože ustlala,
Tak že přinucena bývala
Ke svým květům přes lavici hladkou:
Večer bylo, já jdu do zahrady
Přes onuno úzkou lavičku,
A hle Ona ven šla právě tady;
Byliby sme jistě popadali
Oba ve studenou vodičku,
Kdyby sme se byli neobjali.