Zde se zrak můj nenadále chmuřil
Před divadlem ještě vzdáleným,
Tak že mdlobou se a studeným
Strachem celý vnitřek ve mně bouřil;
An Čert proti Madarovi zůřil
Trestem od Maďarů půjčeným,
Totiž tělem na kůl vsterčeným,
Při čemž tento ještě dohán kouřil;
Tam se, kdo to? vůdci řekla sem, ber!
I nu, totě hloupý nálezce
Maďarského hesla: „Tót nem ember:“
Tedy jdi a řekni šerhu jeho,
Ať víc blázna toho netresce,
By měl důkaz člověčenství mého.