Hory dvě se nyní spolu spikly
Ve svých střevách celou společnost
Lidí pochovajíc na věčnost,
Kteří hynouc jenom „běda!“ zkřikli;
Tu hned v mysli otázky mi znikly,
Jeli přelud to či skutečnost?
A pak pro jakou as nevděčnost
Trest ten nesou, pro vlast, pro jazykli?
Milota v tom: neníť toto cesta,
Jenžby oči naše klamala,
Toť jest Rada Holomouce města;
Ta, co jako hlava na Moravě
Žerotínu psaní poslala
V řeči Němců, na potupu Slávě.