Přišla sice, ale s třeskem vrátek,
Do zahrady večer v besedu,
Kde se při Milkově dohledu
Slaviti měl smírlivosti svátek:
Dejte sobě ruky na začátek
Smíru, políbení k posledu,
Zněl náš ortel, a to po předu
Krádce ty, pak Hněvkyně ty zpátek!
Ona ale dlouho se a celky
Proti soudu smírce zpouzela,
Až i vpeřil v sardce Jí ty střelky;
A hle tu hned bylo po nesnázce,
Ba tím útlost naše zvroucněla,
Nebo malý svár jest dobrý v lásce.