V pátém z těch měst musel přes ulice
Kardel ševců běhat pračata,
Už jim kůže byla rozťata,
Tak že hřebtem tekla soukrevice;
Nebíte, hej! volám na biřice,
Litováním byvši podjata,
A vy, ptám se, kdo ste chuďata?
„My sme šustři z banské ze Štyavnyce?“
Černobog mně na to: tak jim třeba!
Nebo Slavům přáti nechtěli
Michlové ti, práva ani chleba;
Zde se krotí jejich náruživost,
Aby někdy ještě uměli
K bližním lásku mít a snášelivost.