Před tunelem tímto Ďábel vtasil
Špalek co stůl proti divanu,
Na němž zloboch, rovný tyranu,
Surové své údy rozmaňasil;
Pak hned utrejch z mísy hodokvasil,
Hnedky z hrence lokal tofanu,
Já se obrátím a odstanu,
Dokud žráč ten s křeči nezápasil:
Byl jest podle jména svého Lazar,
Serbín, Jiřího syn Despoty,
Bratrobijec, travič ten a kazár;
V Rudníku ním jeho vlastní mátě
Helena, vzor ženské dobroty,
Otrávena jedem ve šalátě.