Jak se jitro oknem tímto vkrádá,
Bleskem hry snů ranních pokaze,
Tys ó milý krásný obraze
První předmět, jenž mi v oči padá.
Tuť hned starou srdce tužbou strádá,
V oné opět vězým povaze:
Kde svár, pokoj, slast a nesnáze
V dobu jednu srdce jedno bádá.
Onatě to! vzdychám šeptem lkavým,
Ona to! a v tomto mámení
Líbám jej, s ním smlouvám se a bavím.
Až pak zatím slunce záře zlatá
Obraz v oukaz jasný promění,
Jemuž slouží s milky andělčata.