Teď mne vůdce pekla povědomý
K mužům dvěma vede stezkami,
Jenž jsou rukami i nohami
Uvázáni mezi čtyřmi stromy;
Na břicha pak stoh jim kostilomý
Kamenů se klade verstvami,
Tak že pod nim řevou tlamami,
Jakby strašné rachotili hromy:
Jest to Nebyl, jenž se zpronevěřil
Justinianovi Druhému,
Když mu proti Arabům boj svěřil;
Jiný byl sám tento císař řecký,
Za kořist že moři krutému
Nevinné dal proto Slavy všecky.