Sotvy dvadcet kroků, nový jímal
Úkaz zvědavost mou v teneto,
An pluk Běsů velké řešeto,
V kterém lidé byli, v rukách třímal;
Opálaje nimi jakby hřímal,
Pokud zerno bylo proseto,
Polozjevené mé, co je to?
Otázky, hned vůdce můj si všímal:
Toť jsou, pravil, slavští makaronci,
By se čistěji svou mluviti
Učili řeč, k tomu zde jsou konci;
Lid všech slavských nářečivých cechů,
Najvíce však jest tu spatřiti
Zněmčilých a němčujících Čechů.