Ráno časně, co jen zmiznou svodní
O ní snové, příštím jitřenky,
Bývají mé první myšlénky:
Přijdeli dnes aspoň psaní od ní?
Pak chvil čísla, dlouhých jako sto dní,
A mil čítám ode milenky,
Až kdy měsýc patří v studénky,
Žel, dnem zklamán, oči rozpovodní.
Proč sy život, štěstí mladých lidí,
Ach proč lásky více nešetří,
Která život dává, krášlí, řídí;
Kdybych mohl, sámbych zlaté mosty
S hory k horám zdělal v povětří,
Aby láska, zvláštní měla posty.