Ještě ční ten domek! políbení
Buď i tobě sláno k posledu,
A již rychle nohy ku předu,
Skrejte očím toto těžké zření;
O! vy místa plná potěšení,
Již se věčně s vámi rozvedu;
Ještě okamžení k pohledu –
U kraj lesa, ach již domku není!
Nehleď zpátkem, ven, ven z tváři rovin,
Ohlušte mne zvukem ptáčkové,
Hory hučte, větry dujte z křovin!
Již se sberu, jako sluší muže,
Ale které srdce surové
Ještě jeden pohled haniť může?