Jedna matka měla nebohatý
Statek, na něm roli s úrodou,
Soused zloděj, bydle za vodou,
Přišel a vzal všecko, nestydatý;
Slala syna aspoň na požatý
Lán ten klasy zbírat za škodou,
A ai! na sterništi náhodou
Našel ještě klas on ryzozlatý:
Totě bájka, asnad někdo zvolá,
Pelná šumilebých pověrěk!
Neníť bratře, nýberž pravda holá;
Sláva totiž jest ta hospodyně,
Klasník já, a zlatý paběrek
Zašlých Sorbů jest má přítelkyně,