Aneb zhořte ňádra, v plápol ztlete
Jiskrou touto prudce rozžatou;
Aneb zmaťte mysl přepiatou,
Neb již nelze krýti, co mne hněte!
Dítě kojí kvítí, tebe kmete,
City vroucí více nematou,
Muži žena, outlých odplatou
Cností, krásný věnec štěstí plete:
Láskuliž jen věku mladého
Zvalby hříchem rozum šalbou mámen,
Lásku tuto srdce čistého?
Takto toužím v trudné nevoli;
Ano blesk dvou liliových ramen
Usta zamkne slovem: „Nikoli!“