Jakby všecky cnosti vůkol stály,
Když Ji ruka boží tvořila,
Ta puk duše v růži nosila,
Ta zpěv, ta ples vedla, jiné hraly;
Stroj spal ještě, jen se rtíky smály,
Houfem chasa božská kvapila,
By veň dar svůj každá vložila,
Tvor vstal živý, cnosti odlétaly:
Tak vše při Ní útlé, čisté, lehké,
Tak vše kryje stydu opona,
Že to nelze vypsat ruce křehké;
Ve tmě tak z Ní line oslona,
Ba i ve dne, jestli při Ní sedím,
Radše v slunce než Jí ve tvář hledím.