Milí páni! tu, dím, ještě jeden
Sedí, proti němuž námítka
Ta jest, že co lhář a klevýtka
Nezasloužil tento slavský Eden;
Dlouho o tom, kdoby to byl, veden
Rozpor a to prudký nezřídka,
Zda já? či já? zněla povídka –
Ano ty, nimž onen pudding sněden!
Bowringu tys leccos na mne nalhal
Ve svých spisech, zač i tobě by
Neslušel hod Slávy, než jen Valhall;
Odpouštím však tobě tuto zradu,
Ale na znak liché pochleby,
Budeš sedět na posledním řadu.