Vichru jekem různá skryté moutí
V mraku černém živly obloha,
Zpěvců lesných čeleď ubohá
Teskno v listném schránu hledá proutí;
Oblak hněvný na zem hluché nutí
Kázni plémě snést ho nemoha,
Tu blesk, hromy, vlny, pro Boha!
Koráb strojte proti zahynutí.
Utulím se vzdoru k bázni spáře
Pod dub v širém poli stojícý,
Než tu duše v užas větší vízne;
Duhu spatřím, na níž v bílém šláře
Růžťkou kyne Mína sedícý,
Vystru po ní náruč, ach, sen zmizne.