Tu když ještě na můj rozkaz hleděl,
Ptám se vlídně svého vodiče,
Zdali o Demetru z Ugliče
Pověděti něco by mi věděl?
Ba i ovšem, on mi odpověděl,
Znám i jej i jeho rodiče,
Jestli ten, co v rukách věziče
Čtyřidcet i devět roků seděl:
Ten, ten, který žalář a put tíže
V celém snášet musel životě,
Proto jen, že rozený byl kníže;
Šly sme k němu, a ai zříme, an ty
Vazby, v této nebes blahotě,
Změnily se na něm v diamanty.