Mezitím tu množství lidu z leva
Živ buď! zvučným hlasem volalo,
V cestu širolisté metalo
Ratolesti palmového dřeva;
V hluku zřím tři muže, kvítí, réva,
Zlato z hlavy jejich blýskalo,
Jméno Minina se čítalo
Požarského v něm a Matvejeva:
Všickni byli z kmene Slavorusů,
Ti dva slili vlast svou, rotníků
Mečem na sto rozsekanou kusů;
Třetího jak lidomila ctili
Krajané tak, že mu z pomníků
Hrobních palác vděčný vystavili.