l ty si zde drahá Bětko moje!
Padši v náručí sem zvolala
K té, co pěstounka má bývala,
Rodem z Barby čili z Bořiboje;
Která jsuc i přítelkyně tvoje,
Příchod tvůj k nám ráda mívala,
Večer o svých předků říkala
Vyhnanství z Čech rozprávky nám svoje;
Otvírala, zamykala bránu,
Lístky vzájemné nám nosila,
Proto dlouho při ní pozůstanu:
Dovol matko! řekne pak má mluva,
Aby, kde sem já, tam bydlila
Při mne tato staruška a chůva.