Najvíce však předce mezi drahnou
Summou těchto mladých blaženců,
Dvanáctero krásných mládenců
Z polské šlechty oči na se táhnou;
Kudy ti jdou, ke cti jim se nahnou
Všudy hlavy jiných spasenců,
Po liliech pelných pupenců
Čisté ruky Jozefů těch sáhnou:
Při Varně je v boji Murat chytil,
A pak zamknul v Serail turecký,
By své vášně, divoch, nimi sitil;
Ale oni čest svou, stud a nebe
Váživše si život nad světský,
Jeden druhým udávili sebe.