Sláva krásou líbé řeči Polku,
Vděkem ozdobila Serbinku,
Slováčky pak, naši rodinku,
Zpěvem ust a sardcem bez okolku;
V Rusku panství, v Českou skryla holku
Smělost k herdinskému účinku,
Ale každou krás těch květinku
Ještě v celém chtěla míti spolku:
Káže tedy, aby podle směru
Spojil Milek, její Kochánek,
Onny částky v jednu Slávy dceru;
Proto se tu, jako v moři řeky,
Divně spolu všechněch Slovanek
Objímají cnosti, krásy, vděky.