Vedle Glinské hned mé oko pěknou
Nebeslavku státi uhlídá,
Čí to hezké děvče? „Nahyda
Černikova z Nikitinu“ řeknou;
Při tom jméně všechněm sardce měknou,
A hlas jeden toto povídá:
Otce jejího kýs nestyda
Osočil, ai z úřadu ho svléknou,
Do Siberska ženou nevinného,
Kam i matka s dcerou násilím
Milovance sprovázely svého;
Jednou dobrá dcerka Černikova
Návrat hledati svým přemilým
Sama šla, míl šest set, do Petrova.