Měj se dobře, Míno! ach již kyne
Zítřek kvapně přišlý k rozchodu,
Tam již odsud musím k národu,
Kde se Neptun Bachu k nohám vine;
Zde máš srdce, které v lásce plyne,
V lásce vroucí prázné podvodu,
Mějž je, věno outlé, k důvodu,
Že má věrnost nikdy nezahyne:
Mysli na mne, aspoň když se růží
Zápach v této stinné besídce
Při měsíčku s city tvými sdruží;
Srdce pak to, buď se věčně skryje,
Buď se zaskví krásná dennice,
Slovanům a tobě ať jen bije.