Čekej v onom černém lese málo
Slunce zlaté jdoucý k západu,
Ach již tebe jen mi náhradu
V vzdálenosti nebe zanechalo;
Jak jsy se mi v štěstí sladce smálo,
Tak teď mírni jeho proradu,
Pozdrav ji tam, pozdrav zahradu,
V níž jsy s námi plésalo i lkalo.
Však než k ní jdeš, na mne papršleky
Skloň své ještě, aby pobrali
Ta k ní s sebou očí těchto řeky.
Když tam přijdeš, rozkaž, aby záři
Blesky tvé k ní první spíchaly
Zlíbati jí rtíky, oči, tváři.