Než víc nyní smutil se a lekol
Duch můj, neb ai nová příšera!
Jeden Moravský uk Homera
Ubohého za vlasy sem vlekol;
„I on je náš! i on je Slav!“ řekol,
„Svědkem toho každá litera
V Iliadě!“ – totě chimera
Myslím, snad ten násilník se vztekol?
Sláno i hned pro průbířský kámen,
A hle z křiku toho velkého
Vyšlo, že ten vysmánec byl zmámen;
Pročež musel, za svůj vtipný neum,
Zpátkem slepce toho slavného
Do řeckého vesti Elyseum.