A však jedno abych tobě psala
Ještě v dušce této zaslouží,
Než to zjevím ti jen pod růží,
Jak mi sama matka přikázala;
Dlouho najperv sama tajně lkala,
Pokaždé však shovu prodlouží,
Jednou ale tak se roztouží,
Že ty syny před soud obeslala,
Kteří znavše slavskou, cizou řečí
Předce knihy zvykli psávati,
Proto blud jich tímto trestem léčí:
Musejí zde do své materčiny
Pře- svá vlastní díla -kládati,
Z němčiny ty, tyto z francouštiny.