Naproti se v dlouhé šiky četa
Serbských nebeštanů řadala,
Potom hlasem zvučným zpívala
Onen krásný zpěv „Mnogaja ljeta!“
Mnohá léta do skonání světa,
Druhá stránka se jí ozvala,
Otci čest i synu pochvala,
Živ buď rod váš jako palma květa!
Týkalo pak zastaveníčko to
Dvou se Vukovičů vlastenských,
Božidara s jeho synem proto:
Že jsou byli, obcovavše v těle
Vojvodové ti, knih slavenských
Oblibci a rozšiřovatelé.