Skip to content
1793–1852

438. Než hned druhou krajanku sme zřely

Jan Kollár

Než hned druhou krajanku sme zřely Její, nadutou tak velice, Že tu podávala škrablice, By se jiní pro ni zabíjeli;

Mějže rozum! my jí pověděly, Jako host tu nečiň různice! Předce vtírala ta stařice Každému se Slávy bydliteli:

Stydlivý mnich, Horvat Brezovačky, Počal pervý s touto nezbednou Maďařilkou vesti křik a rvačky; Kuševič v tom, Leška, Rohoň jsou tu,

Ale matka tu při šerednou Skončí, davši ku pokání lhůtu.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.