Když tu toho noha moje nechá,
Asi na hození kaménka
Stojí s mečem v ňádřích dívenka,
Tak že v úžas má se mění těcha;
Kdo jest tato nešťastná a plechá
Mladice, dím, asnad Slovenka?
„Maďarka to z Jagru, milenka
Telafouza, vůdce v Uhřích, Čecha“;
My hned paloš z ní sme vytasily,
Potom páchnidly a oleji,
Vodkami a mastmi posilnily;
Thisbe ta se Slávy hodnou stala
Tím, že syna Slávy vroucněji
Než svůj vlastní život milovala.