Na rákoši jednom uzřím kývat
Lid se ve hromadách Polanský,
Spolu sedlácký i zemanský,
Šátky chvíti komusi a zpívat;
Nastavivši uši, slyším: vivat,
Vivat, vivat biskup Lubranský!
Ale mně se jazyk římanský
Nelíbilo s polštinou tak slívat:
S nevolí sem dále chtěla proto,
Anť mne Polák, pelný očarů,
Zastaví a vypravuje toto:
Ten muž sám se na Budinském sněmě
Opřel králi zpupných Maďarů
Ludvíku, když z Polska urval země.