Jednoho však s jeho velkým činem,
Vlastenectvím, sebe zapřením,
Nelze pominouti mlučením,
Slavorus je, sluje Konstantinem;
Setníky dva chránil před záhynem
Na svá ramena je vložením,
Ač mu plamen hrozil zničením,
Ač byl carským dědicem a synem!
A co větší znak jest jeho cností,
Korunu půl světa mladšímu
Bratrovi dal s velikodušností;
Sama Sláva čin ten obdivuje,
Proto korunu i krásný mu
Na odměnu trůn zde připravuje.